Tepelná akumulace

Tepelná akumulace je jev, kdy je teplo ukládáno v určitém tělese, které teplo samo o sobě nespotřebovává. V případě potřeby, kdy teplota v prostoru poklesne, jej však odevzdává zpět. Jednoduše řešeno tepelná akumulace nám pomáhá teplo uskladnit k pozdějšímu použití.

V ohledu na stavební konstrukce je pak tepelná akumulace považována za schopnost konstrukce teplo přijmout a po určité prodlevě jej vydat a podílet se na udržování teplotního komfortu. Tepelná akumulace se pak nevztahuje pouze k vyhřívání objektu, ale i jeho zchlazování v letních měsících.

Jaké známe typy tepelné akumulace

V praxi se rozlišuje několik typů teplotní akumulace podle využitého tepelně-fyzikálního principu, základní jsou akumulace citelného tepla a akumulace latentního tepla.

• Akumulace citelného tepla – nejjednodušší a nejstarší způsob akumulace, teplo je ukládáno do snadno dostupné a levné látky, nejčastěji vody. Na tomto principu pracují třeba akumulační zásobníky vody.
• Akumulace latentního tepla – akumulace latentního tepla je náročná a je testována od minulého století. Tato akumulace využívá fázové změny pracovních látek, respektive jejich skupenství. Akumulátory latentního tepla byly použity v experimentálních nízkoenergetických stavbách a výzkum neustále pokračuje.

Které materiály mají výbornou tepelně akumulační schopnost?

Jak je již z výše uvedeného zřejmé, výbornou akumulační schopností disponuje například voda, která se tak používá do otopných systému s akumulačními zásobníky. Voda má totiž ze všech látek největší měrnou tepelnou kapacitu.

Výborné tepelně akumulační vlastnosti pak nabízí řada moderních stavebních materiálů, ale i akumulační masa či hmota, která je součástí kamen či krbové vložky.